Výpověď od zaměstnavatele

Jakým způsobem může dát zaměstnanec výpověď a jak zákoník práce upravuje výpověď ze strany zaměstnavatele? Přinášíme vám jednoduché shrnutí
Redakce Verdikto
dub 27, 2021 · 2 min čtení

Základem pro správný postup týkající se výpovědi dané zaměstnavatelem je ustanovení § 52 Zákoníku práce.

Zákon dbá nejen o správný obsah, ale i o správnou formu výpovědi. A to svou dikcí: „výpověď musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží“. Toto ustanovení platí pro obě strany pracovněprávního vztahu. Ostatní právní normy však již nejsou stejně nakloněny oběma stranám. Zaměstnanec může dát zaměstnavateli výpověď z jakéhokoliv důvodu, anebo svůj důvod dokonce ani uvádět nemusí, zatímco po zaměstnavateli je odůvodnění zákonem výslovně vyžadováno.

Zmíněné ustanovení zákoníku práce umožňuje zaměstnavateli dát zaměstnanci výpověď pouze z výslovně stanovených důvodů. Jedná se o osm bodů, které se dotýkají hned několika sfér.

První tři body pomýšlí na okolnosti, které souvisejí s organizačními, ekonomickými, technologickými, nebo technickými prvky provozu zaměstnavatele. Jedná se o případy, kdy se zaměstnavatel ruší, nebo se přemisťuje, a zejména pak o tolik diskutované případy nadbytečnosti zaměstnance vzhledem k organizačním změnám zaměstnavatele. Dále pak jde o zdravotní stav (na základě lékařského posudku určený) či zdravotní způsobilost zaměstnance, pro něž není zaměstnanec schopen dále vykonávat práci. Poslední tři body se dotýkají jednání zaměstnance, pro které by mu zaměstnavatel mohl dát výpověď, tj. neplnění předpokladů či požadavků, porušování nebo neplnění povinností.

Výpovědí to nekončí

O dni, kdy zaměstnanec obdržel od zaměstnavatele výpověď, se nedá mluvit jako o dni ukončení pracovního poměru. Aby byl pracovní poměr řádně ukončen, musí uplynout výpovědní doba. Ta je ze zákona dvouměsíční, ovšem její prodloužení je vždy na dohodě mezi zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem. Zároveň Evropský výbor pro sociální právak tomuto dodává, že pro zaměstnance, který má více než 15 let praxe v oboru, je výpovědní doba dva měsíce více než nepřiměřená a měla by být mezi stranami ujednána doba delší. Výpovědní doba začíná běžet vždy až následující měsíc po měsíci, kdy byla zaměstnanci výpověď předložena. Po výpovědní dobu také zaměstnavatel musí vyplácet zaměstnanci jeho mzdu. Jakmile uplyne výpovědní doba, pracovní poměr je skončen.

Praktický příklad:

Pan Novák dostal od zaměstnavatele výpověď 12. 6. 2020. Výpovědní doba tedy začne běžet 1. 7. 2020 a skončí 31. 8. 2020, pokud si strany nesjednají delší výpovědní dobu. Dostali jste od zaměstnavatele výpověď, a máte k postupu zaměstnavatele otázky? Nebo se naopak výpověď chystáte dát, ale nejste si jisti, jak správně postupovat? V případě, že řešíte obdobnou situaci, neváhejte se obrátit na právní poradnu Verdikto. Odpověď advokáta obdržíte do druhého dne.

Poradit se s právníkem online