S manželem máme každý svůj vlastní účet, pokud jeden z nás zemře, zda se do pozůstalosti bude zahrnovat i účet druhého,

je třeba počítat s tím, že děti zůstavitele (zemřelého), tedy i dospělé, jsou nepominutelnými dědici, a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Děti tedy mají právo na povinný díl z pozůstalosti. To platí i v případě, že zemřelý člověk zanechal závěť. Manžel mezi nepominutelné dědice nepatří, a proto v případě, že na něj nebylo pamatováno v závěti, nic nedědí. Smrtí jednoho z manželů zaniká společné jmění manželů (SJM). Je třeba proto nejprve vypořádat zánik společného jmění a teprve potom dědictví. Podle ustanovení § 1667 občanského zákoníku platí, že pozůstalý manžel nabývá vlastnické právo k movitým věcem, které tvoří základní vybavení rodinné domácnosti, i když není dědicem. Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů. Přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich. Dědicové tak nemohou ihned po úmrtí svého otce přijít do bytu jeho manželky a odnést si například jeho osobní počítač. Musí čekat, až rozhodne notář. Co se týče účtů a investic, pak je zde stejný režim. Oba účty jsou součástí SJM, kdy nejdříve dojde k vypořádání SJM (předpokladem je, že dostanete z těchto účtů polovinu) a o zbylé části se rozhodne v rámci dědického řízení. Je zcela irelevantní na čí jméno z manželů je účet zřízen, neboť od uzavření manželství nabýváte finanční prostředky právě do SJM (výjimkou je zúžení SJM u notáře, což předpokládám nemáte). Po úmrtí manžela a vypořádání společného jmění bude rozhodnuto o dědictví. Dětem zemřelého pak vydáte pouze to, co určí notář. V žádném případě nepůjde o běžné zařízení bytu, ale spíš o věci, které do SJM nepatří, jako osobní dary a získané dědictví, případě věci, které si zemřelý pořídil ještě před vznikem manželství.