V bytě mají dva spoluvlastníci trvalé bydliště (1/6 a 2/3), přičemž reálně v něm bydlí.

Dobrý den, většinový vlastník menšinového vlastníka z bytu „vyhodit“ nemůže. Pokud by k tomu přistoupil a jednal by svévolně, tak by se vystavoval nepříznivým a velmi nežádoucím následkům. Existují dva způsoby, jak tuto situaci řešit: 1. dohoda o zrušení spoluvlastnictví, 2. žaloba na zrušení spoluvlastnictví. Ad 1) obecně platí, že dohoda je vždy vhodnější než řešení problémů soudní cestou. Totiž v rámci dohody se můžete vzájemně domluvit, přičemž tímto odpadají náklady soudního řízení a někdy i poplatky za právní služby. Tento postup je upraven v ustanovení § 1141 ObčZ, dle kterého „Spoluvlastnictví se zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu. Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních.“ Ad 2) pokud není dohoda možná, tak kterýkoliv ze spoluvlastníků má kdykoliv právo podat žalobu na zrušení spoluvlastnictví. V tomto případě se aplikuje ustanovení § 1143 ObčZ, dle kterého „Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.“. Pakliže by soud v rámci tohoto řízení rozhodl, že některý z bývalých spoluvlastníků se z nemovitosti musí vystěhovat a tento by to nerespektoval, pak přichází v úvahu žaloba na vyklizení, která by měla podklad právě v rozsudku o vypořádání spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. Co se týče tohoto postupu, tak pro Váš případ by bylo použitelné i ustanovení § 1148 ObčZ, dle kterého platí „Při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.“ Tedy jestliže některý ze spoluvlastníků investuje do společné nemovitosti a jiný spoluvlastník mu tyto náklady přiměřeně nekompenzuje, tak tento spoluvlastník v rámci řízení o vypořádání spoluvlastnictví by tento svůj nárok vůči jinému spoluvlastníkovi mohl uplatnit taktéž. Co se týče hospodaření se společnou věcí, tak obecně platí, že každý spoluvlastník může věc užívat v rozsahu dle svého podílu a o společné věci se rozhoduje dle vůle nadpoloviční většiny vlastníků (počítané dle velikosti jejich podílů). Pokud by některý z nich užíval nad rámec tohoto svého podílu, tak by připadalo do úvahy vymáhání bezdůvodného obohacení ze strany spoluvlastníka užívajícího věc nad rámec svého podílu. V této souvislosti připadá do úvahy ještě jedna možnost, jak některého ze spoluvlastníků vystěhovat, a to dohoda spoluvlastníků většinového podílu o tom, že nemovitost se bude pronajímat. V takovémto případě by menšinový spoluvlastník tuto dohodu musel akceptovat a vystěhovat se. V případě nesplnění této povinnosti znovu přichází v úvahu žaloba na vyklizení nemovitosti. S pozdravem, Daniel Grimm